Klokani dennik VII.

Na jednom z trajektu bydli invalidni holub. Stary morsky vlk, ktery kdesi prisel o jeden paratek.
Postovni schranky jsou tu dvoji, cervene [pro obycejnou postu] a zlute [pro expresni postu] soude podle barvy schranek by v CR mela posta chodit o neco rychleji nez bezna australska a o neco pomaleji nez australsky expres.
Nevim jestli konkretne existuje cosi jako unifikovany australsky ridic. Kazdy tu jezdi dle pravidel zeme, ze ktere pochazi [toho, ze se jezdi vlevo, se drzi ale vesmes vsichni - patrne z praktickych duvodu]. Kdyz slysite klakson a vidite mihat se bezejmenou bilou dodavku mezi pruhy, tu vite ze jede nekdo, kdo na jihovychodni Asii nemuze zapomenout.
Kdyz jsem byl tak nejak ztracen, sede v autobusu, ktery jezdi cizimi ctvrtemi, usedl na me kousek domova v podobe domaci ceske kuchynske mouchy. Ovsem nejsem si zcela jist, zda unifikace much neni jen projevem postupujici globalizace.
Architektura ctvrti kolem centra odpovida presne tomu, ze vitr vzal hromadu Britu a na 200 let je umistil nekam, kde je teplo a kde 340 dni v roce neprsi. Mozna jsou takove domy naopak to, co by si Chorvat postavil v Londyne, kdyby tam byla jeho rodina treti generaci [tipuju, ze tak dlouho muze Chorvatovi v Britanii trvat nez vydela na barak v Londyne].
Australane maji na ulicich fantasticky cisto, cisteji nez v nekterych bytech ktere jsme videl. Odpadkove kose na ulici nejen vysypavaji ale i myji. V Manly zaplatite za odhozeni papirku na zem $ 200. [Nerikejte si, ze jen pokud vas nekdo uvidi, protoze tak se to tu nebere].