Tak jsem vám šel Schelley Beach vyfotit. Pořád to bylo tak nějak proti světlu, tak jsem měnil úhel a nabíral výšku až jsem zjistil, že jsem došel na útesy. Chtěl jsem vám útesy vyfotit. Abych nabral odstup, tak jsem šel podél útesů až jsem došel do národního parku, který jsem vám chtěl vyfotit. Chodil jsem od křoví ke křoví a uprostřed národního parku je směrovka na military museum, tak jsem vám ho chtěl vyfotit, ale není na něm nic zajímavého. Nakonec jsem došel na místo odkud se dá už jen plavat. Vrátil jsem se po 25 kilometrech osmahlý a vyfénovaný. Pro příště si zakazuju větu "tak, když už jsem došel až sem...".
Bush je vlastně v překladu křoví a jistě ten termín vznikl důkladným pozorováním zdejší vegetace. Kdo čeká smrčky a hřiby bude zklamán. Kdo čeká křoví, najde mnohem víc než čekal. S turistickými cestami po národním parku je to zajímavé, kudy se nedá projít, tudy se patrně chodit nesmí. Působí to trochu tísnivě, protože po dvou kilometrech můžete jistě konstatovat jen to, že jste v křoví. Slovo úrodný v buši nevyužijete. Naopak slovo sucho tu získává zcela nový rozměr. Když v buši hoří, jde to takovým fofrem, že to ani nestihne shořet pořádně. Potkal jsem 2 ještěry, nějaký hmyz a černého dravce s výrazem "ty mě taky neser".
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
děkuju... :o)
tohle je prozatím nejpovedenější příspěvek, tak dlouho jsem se tento měsíc asi ještě nesmál..
Okomentovat