sobota 17. května 2008

Odborně humorná vsuvka

Stal jsem se patrně prvním studentem právnické fakulty, který navrhl radikální řešení: "vypustit z úpravy nekalé soutěže soutěžitele", a ještě toto řešení po několik minut zapáleně hájil. Komise se však nenechala přesvědčit. Osobně si myslím, že je to proto, že vypuštěním soutěžitele by všichni členové komise, kteří se zmíněnou problematikou živí, zůstali bez práce, neboť soutěž bez soutěžitelů by se stala jednou z nejpoklidnějších oblastí právem upravených.
Tuhle pasáž ve své práci jsem četl minimálně 6x, posudky vedoucí i oponenta, kde byla rovněž ocitována, dohromady tak 8x a ani při jednom z těchto čtení jsem se nevšiml, že místo „spotřebitel“ jsem napsal „soutěžitel“. Výraz překvapení, který patrně propukl na mém obličeji poté, co jsem byl na tuto drobnost upozorněn, musel být asi velmi potěšující podívanou, neboť se mi komise tlemila až do konce obhajoby.


Z chalupy III.


pátek 16. května 2008

Záleží, kdo se nekouká.

Uznávám, rozumím a schvaluji, naplňuje mě zázrak lidského důmyslu, pohlížím-li na jeden z vynálezů, který k pohlížení určen není. Z černočerné tmy hypotetického slepeckého vnímání velmi oceňuji betonové dlažební kostky se špuntíky, které přes podrážku usnadňují orientaci a navádějí k přechodu pro chodce. Byv však vidomým studentem právnické fakulty, jenž své lakýrky s temnou urážkou určenou ševci, odložil (u již zmíněné fakulty) do nádoby na sběr komunálního odpadu a s pocitem netušené svobody pro rychle se rozrůstající počet prstů na nohou křepce vyrazil na obvyklé dva kilometry domů, musel jsem rovněž zaznamenat, že betonové kostky se špuntíky přes ponožku neusnadní orientaci a navádějí-li, maximálně k vraždě.

pondělí 12. května 2008

Z chalupy II.


Já vim, nepíšu

Čím víc se učím, tím víc jsem dut.
Jsa dut nedutám raději.
Snad přijde reduta.
Du teda čekat.