Uznávám, rozumím a schvaluji, naplňuje mě zázrak lidského důmyslu, pohlížím-li na jeden z vynálezů, který k pohlížení určen není. Z černočerné tmy hypotetického slepeckého vnímání velmi oceňuji betonové dlažební kostky se špuntíky, které přes podrážku usnadňují orientaci a navádějí k přechodu pro chodce. Byv však vidomým studentem právnické fakulty, jenž své lakýrky s temnou urážkou určenou ševci, odložil (u již zmíněné fakulty) do nádoby na sběr komunálního odpadu a s pocitem netušené svobody pro rychle se rozrůstající počet prstů na nohou křepce vyrazil na obvyklé dva kilometry domů, musel jsem rovněž zaznamenat, že betonové kostky se špuntíky přes ponožku neusnadní orientaci a navádějí-li, maximálně k vraždě.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat