Klokani denik XII.

Kdyz je v Sydney pekne, tak je v Sydney nadherne.
Vlny jsou fantasticke a nejsou vsecky stejne. Po rade obycejnych metrovych vln prijde jedna, ktera vas prizabije a hned po ni druha, ze ktere upijete.
Uz nevim, co je ryma. Po te, co se v mem nose [za dost dramatickych okolnosti] necekane potkala se slanou vodou, proste neunesla konkurenci a odesla.
Slunce je ostre, citite se prosviceni az do kosti.
Nerad nosim slunecni bryle, ale nelze jinak [zkouseli jste nekdy fotit sovu s bleskem?].
Mezi mrakodrapy je chladek, slunce se mezi ne prolame jen rano a vecer.
Ovlivnen predchozimi stiznostmi jsem si dal mangovou a bloodorangeovou. A uprimne receno, mangova byla lepsi nez v San Gimignanu [kde o italske zmrzline leccos vedi].
Mam nove bydleni, hura. Dnes se stehuju. Koukam do palem a na plaz to mam 300 metru, achjo [a do skoly asi 250].
Clovek je denne pln uvedomeni, co ma, co mel doma, co nutne potrebuje a ceho si ma vazit. A tak i v horsich casech jsou tu dny plne laskavych malych detailu, za ktere muzete byt vdecni, pokud chcete.
Jakykoli vetsi uspech je tu obrovskym uspechem. Dokonce i Cesi zapominaji zavidet ostatnim.