flickr už je mi prostě malý
http://ghosty.rajce.idnes.cz/
sobota 31. října 2009
Klokaní deník XXII.
Bez ohledu na to, co jsem prve napsal o Sydney Opera House, je to dílo geniálního šílence. Celá ta konstrukce je tak fantastický nápad. Tak jednoduché, elegantní a zároveň tak prolámané do sebe. Jako obdivovatel gotiky a Santiniho jsem žasl a žasnu doteď. Je v tom tolik moře, plachet, lastur, žeber a větru. Ta šílená drzost je samozřejmá až k nesnesení. Interiéry jako takové jsou zajímavé, ale upřímně řečeno, je na nich poznat, že nejsou ze stejné hlavy. Připadaly by mi skvělé v pražském kongresovém centru, ale s exteriérem Opery prostě neladí. Připomínaly mi hvězdné války. Vyfotit cokoli uvnitř opery je téměř nemožné, není jediná hrana, které by se dokumentarista mohl chytit. Všechny fotky tak vypadají jako nahodilé výřezy. Mnoho pohledů je zdecimováno krutými hranami věcí, které nemohou najít svůj optický domov. Schody k šatnám vypadají, jako vlez do metra Národní třída. Akustika hlavního sálu mi připadala vynikající a spolu se zvukem největších mechanických varhan světa je to opravdový kotel. Zvenku vypadá Opera mnohem menší, než ve skutečnosti je a také mnohem menší, než se jeví zevnitř.
Nejkrásnější pohled na Operu je z venku, s mírným odstupem a s nadhledem (a to doslova i přeneseně).
Nejkrásnější pohled na Operu je z venku, s mírným odstupem a s nadhledem (a to doslova i přeneseně).
Klokaní deník XXI.
Jít do opery má v Sydney zvláštní přídech. Jako byste tím zároveň říkali „jdu do TÉ opery, ano do TOHO ježatého baráku, co je tak známý, že jiné pohlednice se tu nedají koupit.“ Když jsem o The Sydney Opera House mluvil s Australany, nenalezl jsem nejmenší stopy onoho nadšení. Vědí, o který barák jde, protože jim cizinci nedovolí na něj zcela zapomenout a vědí taky, že lístky dovnitř jsou zbytečně drahé. Celé to spískal dánský architekt Utzon, kterého předtím nikdo neznal. Když Australané zjistili, že už je to 15x dražší než slíbil, a to byla hotová jen hrubá stavba, řekli Dánovi, že za ty prachy mohli postavit třeba most do Japonska a že si to dodělají sami. Dán se urazil a odjel do Dánska. Jako pomstu zanechal barák, u kterého se jednou za čas musí vyměnit cosi, co to celé drží pohromadě (ano, velmi drahé). Australané to dodělali sami a tím mu ukázali, že zkazit se to dá i za mnohem míň peněz. Díky tomu má opera v Sydney další malou vadu, nehodí se pro operu. Člověk si tu hned připadá víc doma. A tak s tím Australané naložili nejlépe, jak mohli. Nechali operu zapsat do seznamu UNESCO, po světě rozkecali, že jsou na ni hrdí, udělali drahé vstupenky a nepustí dovnitř nikoho, kdo nejde na představení (leda velmi, velmi výjimečně).
pátek 30. října 2009
Klokaní deník XX.
Být nemocný je vopruz. Být nemocný daleko za mořem je ještě mnohem větší vopruz. Obecně to nepřekvapí, ale strom života umí být pořádně zelený. A tak jubilejní 20. příspěvek do deníku bude jiný, něco jako vánoční díl seriálu... ale bez Vánoc a s chřipkou (asi).
Daleko od domova jste odkázaní sami na sebe. Zjištění, že jediná osoba, která se o vás stará, se o vás nějakou dobu starat nemůže, protože leží polochcíple na posteli, není úplně povzbudivé. Okolí se ujišťuje, že nechrochtáte. Vy si tím nejste jisti, protože řečí o prasečí chřipce jsou všude tuny. Je vám blbě. Proč nemáte žádnou rýmu? Blbě. Nekouslo vás něco jedovatého, když jste spali? Blbě. Nechytili jste nějakou cizokrajnou nemoc? Blbě. Co když se to zhorší tak, že už nebudete schopni to řešit? Blbě. Blbě. Blbě. Hej, co tak jít k doktorovi? Ke kterému? Kam, kudy, jak se tam dostanu, kde zjistim jestli tam platí moje pojištění, jsem schopen anglicky popsat, co mi vlastně je? Neřešitelné. A kromě toho, blbě. Ve snech se začínají objevovat horentní účty za doktory a nemocnice.
On to ve skutečnosti samozřejmě není žádný problém. Můžete se vlastně zeptat kohokoli na ulici jak to funguje. Můžete zajít třeba do školy a ostentativně omdlít, můžete si zavolat sanitku a hotovo. To jsou všechno jednoduchá a úžasná řešení, a jistě bezvadně fungují - za normálních okolností. Když vám ale myšlení zatemňuje únava a nepřestávající bolest hlavy, když ztratíte schopnost koncentrace, už to není tak jednoduché. Země někde létá a vaše běžné orientační body jsou o půl globu jinde. Nadhled a schopnost uvažovat reálně jsou s fyzickým stavem patrně dost propojeny a naopak demoralizovaná mysl se nehodí k léčení čehokoli. A tak jsem rád, že jsou poslední dva dny za mnou a že se věci vrací pomalu k normálu.
No a za to, že jste tohle museli poslouchat (no vlastně jste to mohli přeskočit) vás příště vezmu do opery ;-)
Daleko od domova jste odkázaní sami na sebe. Zjištění, že jediná osoba, která se o vás stará, se o vás nějakou dobu starat nemůže, protože leží polochcíple na posteli, není úplně povzbudivé. Okolí se ujišťuje, že nechrochtáte. Vy si tím nejste jisti, protože řečí o prasečí chřipce jsou všude tuny. Je vám blbě. Proč nemáte žádnou rýmu? Blbě. Nekouslo vás něco jedovatého, když jste spali? Blbě. Nechytili jste nějakou cizokrajnou nemoc? Blbě. Co když se to zhorší tak, že už nebudete schopni to řešit? Blbě. Blbě. Blbě. Hej, co tak jít k doktorovi? Ke kterému? Kam, kudy, jak se tam dostanu, kde zjistim jestli tam platí moje pojištění, jsem schopen anglicky popsat, co mi vlastně je? Neřešitelné. A kromě toho, blbě. Ve snech se začínají objevovat horentní účty za doktory a nemocnice.
On to ve skutečnosti samozřejmě není žádný problém. Můžete se vlastně zeptat kohokoli na ulici jak to funguje. Můžete zajít třeba do školy a ostentativně omdlít, můžete si zavolat sanitku a hotovo. To jsou všechno jednoduchá a úžasná řešení, a jistě bezvadně fungují - za normálních okolností. Když vám ale myšlení zatemňuje únava a nepřestávající bolest hlavy, když ztratíte schopnost koncentrace, už to není tak jednoduché. Země někde létá a vaše běžné orientační body jsou o půl globu jinde. Nadhled a schopnost uvažovat reálně jsou s fyzickým stavem patrně dost propojeny a naopak demoralizovaná mysl se nehodí k léčení čehokoli. A tak jsem rád, že jsou poslední dva dny za mnou a že se věci vrací pomalu k normálu.
No a za to, že jste tohle museli poslouchat (no vlastně jste to mohli přeskočit) vás příště vezmu do opery ;-)
úterý 27. října 2009
Klokaní deník XIX.
Už jsem tu psal, že oceán je nepochopitelně mocný. Že i taková moc může mít ostré limity, zjistíte na útesech. Stovky metrů vysoká stěna je nekompromisní jak imigrační úředník. Když stojíte nahoře, vidíte dole kamínky a malé vlnky, asi jako na Orlíku. Teprve až když zahlédnete rybáře, který stojí téměř kolmo pod vámi a je velký asi jako špandlíková hlavička, dojde vám plnou silou, jak jsou ty vlnky a kamínky ve skutečnosti velké. (A to je ten důvod, proč to na fotkách nevypadá přesvědčivě.) Je to tak definitivní, prostě jdete a kolem vás je suchá země, do posledního metru porostlá a obydlená a najednou bum, 10 000 kilometrů vody. Tohle prostě znamená, být na konci světa.
Jako rybáře vnitrozemce mě překvapilo, že když si nahodíte do moře udici, nikdo vám nepřijde zkontrolovat povolenku.
Zase jsem lezl, kam jsem neměl (turisti jsou děsná verbež). Nějaký dobrý muž se mě přišel zeptat, zda něco nepotřebuji. Řekl jsem, že děkuju, ale že nic nepotřebuju. On děl, že zcela jistě potřebuju, a to totiž najít správnou cestu (neměl sice výtisky časopisu Strážná věž, ale i tak jsem pochopl, že je čas opustit prostor). Bohužel mě vyhmátl tak rychle, že jsem nestihl zjistit, co je tam tak zajímavého, že se tam nesmí.
Jako rybáře vnitrozemce mě překvapilo, že když si nahodíte do moře udici, nikdo vám nepřijde zkontrolovat povolenku.
Zase jsem lezl, kam jsem neměl (turisti jsou děsná verbež). Nějaký dobrý muž se mě přišel zeptat, zda něco nepotřebuji. Řekl jsem, že děkuju, ale že nic nepotřebuju. On děl, že zcela jistě potřebuju, a to totiž najít správnou cestu (neměl sice výtisky časopisu Strážná věž, ale i tak jsem pochopl, že je čas opustit prostor). Bohužel mě vyhmátl tak rychle, že jsem nestihl zjistit, co je tam tak zajímavého, že se tam nesmí.
Klokaní deník XVIII.
Tak jsem vám šel Schelley Beach vyfotit. Pořád to bylo tak nějak proti světlu, tak jsem měnil úhel a nabíral výšku až jsem zjistil, že jsem došel na útesy. Chtěl jsem vám útesy vyfotit. Abych nabral odstup, tak jsem šel podél útesů až jsem došel do národního parku, který jsem vám chtěl vyfotit. Chodil jsem od křoví ke křoví a uprostřed národního parku je směrovka na military museum, tak jsem vám ho chtěl vyfotit, ale není na něm nic zajímavého. Nakonec jsem došel na místo odkud se dá už jen plavat. Vrátil jsem se po 25 kilometrech osmahlý a vyfénovaný. Pro příště si zakazuju větu "tak, když už jsem došel až sem...".
Bush je vlastně v překladu křoví a jistě ten termín vznikl důkladným pozorováním zdejší vegetace. Kdo čeká smrčky a hřiby bude zklamán. Kdo čeká křoví, najde mnohem víc než čekal. S turistickými cestami po národním parku je to zajímavé, kudy se nedá projít, tudy se patrně chodit nesmí. Působí to trochu tísnivě, protože po dvou kilometrech můžete jistě konstatovat jen to, že jste v křoví. Slovo úrodný v buši nevyužijete. Naopak slovo sucho tu získává zcela nový rozměr. Když v buši hoří, jde to takovým fofrem, že to ani nestihne shořet pořádně. Potkal jsem 2 ještěry, nějaký hmyz a černého dravce s výrazem "ty mě taky neser".
Bush je vlastně v překladu křoví a jistě ten termín vznikl důkladným pozorováním zdejší vegetace. Kdo čeká smrčky a hřiby bude zklamán. Kdo čeká křoví, najde mnohem víc než čekal. S turistickými cestami po národním parku je to zajímavé, kudy se nedá projít, tudy se patrně chodit nesmí. Působí to trochu tísnivě, protože po dvou kilometrech můžete jistě konstatovat jen to, že jste v křoví. Slovo úrodný v buši nevyužijete. Naopak slovo sucho tu získává zcela nový rozměr. Když v buši hoří, jde to takovým fofrem, že to ani nestihne shořet pořádně. Potkal jsem 2 ještěry, nějaký hmyz a černého dravce s výrazem "ty mě taky neser".
pondělí 26. října 2009
Klokani deník XVII.
Australané měli vždycky nedostatek vody a tak si léta přáli, aby pršelo.
A teď se jim to plní, bez ohledu na to, že sem přibyl člověk, který s tím nesouhlasí.
Když jsem v ČR nastupoval do autobusu, nějak se vždycky stalo, že až mezi posledními. Když jsem vystupoval, nějak se to stávalo, že zase jako poslední. Mění se dopravní prostředky, mění se světadíly a já stále vystupuji za slepými, kulhavými, dětmi ověšenými, po protézy ozbrojenými, málokrát převtělenými... prostě to neumím.
Ukázka myšlení Australana: "Vůbec jsem se nevyspal. Ve 2 ráno začalo pršet a do střechy nám teče, takže jsem musel umístit lavor. Ale při zvuku kapek padajících do lavoru se nedá spát. Náš dům už je docela starý, měli bychom ho strhnout a postavit nový."
Když v jinak tiché místnosti někdo mlaská, ruší to. Když někdo mlaská a srká tak, že to ruší i přes hudbu běžné intenzity, budí to nejhorší lidské vlastnosti. Korejci to dělají schválně. Je to projev slušnosti. U nich. Projev slušnosti u nás je nevraždit lidi. Jsme tedy slušní vzájemně a teoreticky není nikde problém.
A teď se jim to plní, bez ohledu na to, že sem přibyl člověk, který s tím nesouhlasí.
Když jsem v ČR nastupoval do autobusu, nějak se vždycky stalo, že až mezi posledními. Když jsem vystupoval, nějak se to stávalo, že zase jako poslední. Mění se dopravní prostředky, mění se světadíly a já stále vystupuji za slepými, kulhavými, dětmi ověšenými, po protézy ozbrojenými, málokrát převtělenými... prostě to neumím.
Ukázka myšlení Australana: "Vůbec jsem se nevyspal. Ve 2 ráno začalo pršet a do střechy nám teče, takže jsem musel umístit lavor. Ale při zvuku kapek padajících do lavoru se nedá spát. Náš dům už je docela starý, měli bychom ho strhnout a postavit nový."
Když v jinak tiché místnosti někdo mlaská, ruší to. Když někdo mlaská a srká tak, že to ruší i přes hudbu běžné intenzity, budí to nejhorší lidské vlastnosti. Korejci to dělají schválně. Je to projev slušnosti. U nich. Projev slušnosti u nás je nevraždit lidi. Jsme tedy slušní vzájemně a teoreticky není nikde problém.
sobota 24. října 2009
Klokaní deník XVI.
Když na Shelley Beach skončí grilování a padne tma, začnou operovat possumové (vačice). Je to taková kombinace koaly, králíka a myši. Hledají, co lidé zapomněli sníst, strkají hlavy do pytlíků od brambůrků.
Nechají vás přiblížit. Na seznámení jsem tomu dal očichat ukazovák a ono mě to do něj zkusmo kouslo. Odběhlo to s výrazem "Čechy nevečeřim".
Jiné zvíře bylo o něco sdílnější a nechalo se pohladit, na omak neuvěříte, že to není plyšové.
Potkal jsem děsně velkou ještěrku, prst jsem jí očichat nedal a ani jsem ji nezkoušel hladit.
Jediná Češka u mě ve třídě je mi nesympatická. Potkal jsem ji včera cestou do školy. Byli bychom cestu trapně promlčeli, kdyby předchozího večera neměla v pokoji pavouka. (Takže jsem trapně mlčel jen já.) Kdykoli říkala slova jako obrovský, chlupatý a hnusný, nervózně se otřásala a pálila jednu cigaretu od druhé. Nemá cit pro rozvité věty, takže jsem se dozvěděl akorát, že pavouk byl "ta-ko-vej-dle" (asi jako pivní tácek). Holky toho nadělají, však je znáte.
Nechají vás přiblížit. Na seznámení jsem tomu dal očichat ukazovák a ono mě to do něj zkusmo kouslo. Odběhlo to s výrazem "Čechy nevečeřim".
Jiné zvíře bylo o něco sdílnější a nechalo se pohladit, na omak neuvěříte, že to není plyšové.
Potkal jsem děsně velkou ještěrku, prst jsem jí očichat nedal a ani jsem ji nezkoušel hladit.
Jediná Češka u mě ve třídě je mi nesympatická. Potkal jsem ji včera cestou do školy. Byli bychom cestu trapně promlčeli, kdyby předchozího večera neměla v pokoji pavouka. (Takže jsem trapně mlčel jen já.) Kdykoli říkala slova jako obrovský, chlupatý a hnusný, nervózně se otřásala a pálila jednu cigaretu od druhé. Nemá cit pro rozvité věty, takže jsem se dozvěděl akorát, že pavouk byl "ta-ko-vej-dle" (asi jako pivní tácek). Holky toho nadělají, však je znáte.
Klokaní deník XV.
Shelley Beach je malá a kouzelná. Obklopená z obou stran útesy a utopená v zeleni.
Útesy jsou porostlé bušovitou vegetací, ve které vedou krátké turistické cesty. Občas se otevře výhled na hromady balvanů, do kterých rozpínavý oceán neustále šťouchá.
Bosé podvečerní procházky po vyhřáté skále nad oceánem si dovoluji doporučit.
Na Schelley Beach se chodí šnorchlovat (do vody), grilovat (pod stromy), pít (kdekoli).
Jako všude, kde je kousek zeleně a trocha vody, i tady se Australani žení a Australanky vdávají. Vypadá to pěkně, ale ženit se kvůli tomu nebudu.
Na grilování jsou tu volně přístupné nerezové krychle na bázi ehm... nerezu a krychle... prostě zmáčknete tlačítko a povrch vám ogriluje cokoli, co tam položíte.
Lidé ze všech koutů světa tam skutečně pokládají cokoliv, přičemž čehokoliv udělají zpravidla moc, takže za jeden večer ochutnáte 5 až 7 různých cokoliv.
Přízeň lidí se získává vínem nebo pivem, ale to platí asi všude na světě.
Pokus o infiltraci mezi místní skončil neúspěchem, ze svatebního večírku mě uctivě vyprovodili.
Vodu považuje většina národů za studenou. Mě byla akorát.
Útesy jsou porostlé bušovitou vegetací, ve které vedou krátké turistické cesty. Občas se otevře výhled na hromady balvanů, do kterých rozpínavý oceán neustále šťouchá.
Bosé podvečerní procházky po vyhřáté skále nad oceánem si dovoluji doporučit.
Na Schelley Beach se chodí šnorchlovat (do vody), grilovat (pod stromy), pít (kdekoli).
Jako všude, kde je kousek zeleně a trocha vody, i tady se Australani žení a Australanky vdávají. Vypadá to pěkně, ale ženit se kvůli tomu nebudu.
Na grilování jsou tu volně přístupné nerezové krychle na bázi ehm... nerezu a krychle... prostě zmáčknete tlačítko a povrch vám ogriluje cokoli, co tam položíte.
Lidé ze všech koutů světa tam skutečně pokládají cokoliv, přičemž čehokoliv udělají zpravidla moc, takže za jeden večer ochutnáte 5 až 7 různých cokoliv.
Přízeň lidí se získává vínem nebo pivem, ale to platí asi všude na světě.
Pokus o infiltraci mezi místní skončil neúspěchem, ze svatebního večírku mě uctivě vyprovodili.
Vodu považuje většina národů za studenou. Mě byla akorát.
čtvrtek 22. října 2009
Klokaní deník XIV.
Když už víte, že nebudete večer sedět na kufrech v parku, všechno se zdá o něco obyčejnější. Takže dnes něco z obyčejného života.
Poobědval jsem na pláži calamari box = hranolky a kroužky ze sépie, či z čeho.
Byl jsem dnes nějak zpitomělý... viz rozhovor s obsluhou fastfoodu: "Salt?" "Cože?" "Salt?" "He?" (žena mne prsty, jako když něco solí) "Jo sůl... yes" (proč se mě ptá na takovou pitomost?) "Fenkjů".
Byl jsem nakupovat v Coles (místní Albert) a utratil 60 dolarů téměř za nic. Uvařil jsem si oběd a rozdělil ho do plastových krabiček do lednice. Budu si ho brát do školy, abych si zbytečně nekupoval jídlo ve fastfooodu.
Ve škole mi jedna slečna řekla, že má ráda moje ksichty, k neuvěření, žádný jsem nedělal... pak z ní vylezlo, že je učitelka herectví v Jižní Korei.
Koupil jsem si svou první vážně míněnou anglicky psanou knihu (takovou, kterou si už dlouho chci přečíst v češtině). Uhodněte jakou - je to klasika.
První střetnutí se šváby skončilo jedna nula pro mě.
Cizina je plná zajímavých cizinců. Jsme cizinci vzájemně a taky všicni v cizině (oproti domácím) násobí se to, nebo odečítá?
Třeba ve třídě: Francouz má úžasně suchý humor, Brazilka je nevýrazná kuňka, Chilan je konzervativní puritán, Švýcar nemluvný frajer, Korejky se rády smějí a Japonec je naprostý nadšenec. Každý den je tu pro předsudky smrtelné nebezpečí.
Příště si dám krevetový salát, bude to taková malá náplast za přesolený calamari box.
Poobědval jsem na pláži calamari box = hranolky a kroužky ze sépie, či z čeho.
Byl jsem dnes nějak zpitomělý... viz rozhovor s obsluhou fastfoodu: "Salt?" "Cože?" "Salt?" "He?" (žena mne prsty, jako když něco solí) "Jo sůl... yes" (proč se mě ptá na takovou pitomost?) "Fenkjů".
Byl jsem nakupovat v Coles (místní Albert) a utratil 60 dolarů téměř za nic. Uvařil jsem si oběd a rozdělil ho do plastových krabiček do lednice. Budu si ho brát do školy, abych si zbytečně nekupoval jídlo ve fastfooodu.
Ve škole mi jedna slečna řekla, že má ráda moje ksichty, k neuvěření, žádný jsem nedělal... pak z ní vylezlo, že je učitelka herectví v Jižní Korei.
Koupil jsem si svou první vážně míněnou anglicky psanou knihu (takovou, kterou si už dlouho chci přečíst v češtině). Uhodněte jakou - je to klasika.
První střetnutí se šváby skončilo jedna nula pro mě.
Cizina je plná zajímavých cizinců. Jsme cizinci vzájemně a taky všicni v cizině (oproti domácím) násobí se to, nebo odečítá?
Třeba ve třídě: Francouz má úžasně suchý humor, Brazilka je nevýrazná kuňka, Chilan je konzervativní puritán, Švýcar nemluvný frajer, Korejky se rády smějí a Japonec je naprostý nadšenec. Každý den je tu pro předsudky smrtelné nebezpečí.
Příště si dám krevetový salát, bude to taková malá náplast za přesolený calamari box.
středa 21. října 2009
Klokani denik XIII.
Znate hru activity? Umite to? To se hodi. Hrajeme to tady porad. Ve snaze si vzajemne porozumet vymyslime okliky, malujeme, pantomimime, poskakujem a pitvorime se.
Na plazi je rada beach volejbalovych kurtu. Zadarmo. Koupim mic a budu guru.
Na hlavni tride u plaze [zvane Corso] jsou informacni tabule, ze kterych mimo jine tece pitna voda. Idealni je, mate-li s sebou lahev. Ze zeme zas crci cela rada vodotrysku. Jeste jsem nikoho nevidel cistit si na Corsu zuby - moc se tesim, ze me Zdenda prijede navstivit.
Kolem 7 hodiny ranni je mesto poklidne a prazdne. Nekteri behaji - od semaforu k semaforu, coz musi byt otrava [bloky jsou totiz vicemene ctverecky].
Nahledli jsme do elektra a u vychodu nas zbezne prosacovali, zklamani.
Take away coffee tu frci. Lidi se s tim nestydi vonet kdekoli.
Manly wharf [molo kam prijizdeji trajekty] je pekne misto s restauracemi, fastfoody, zmrzlinou a plynoucimi lidmi. Okolo jsou drevena mola na kulech, jako stvorena pro konzumaci zmrzlin, fastfoodu, junkfoodu a take away jidel.
Na wharfu rano voni cokoladou, pecivem, kavou a prisliby pekneho dne.
Australane jsou termodivni. V zime netopi a v 17 C chodi bosi a v plavkach. Pri 30 C pak neumiraji vedrem, prestoze se teplota zmeni ze dne na den.
Na plazi je rada beach volejbalovych kurtu. Zadarmo. Koupim mic a budu guru.
Na hlavni tride u plaze [zvane Corso] jsou informacni tabule, ze kterych mimo jine tece pitna voda. Idealni je, mate-li s sebou lahev. Ze zeme zas crci cela rada vodotrysku. Jeste jsem nikoho nevidel cistit si na Corsu zuby - moc se tesim, ze me Zdenda prijede navstivit.
Kolem 7 hodiny ranni je mesto poklidne a prazdne. Nekteri behaji - od semaforu k semaforu, coz musi byt otrava [bloky jsou totiz vicemene ctverecky].
Nahledli jsme do elektra a u vychodu nas zbezne prosacovali, zklamani.
Take away coffee tu frci. Lidi se s tim nestydi vonet kdekoli.
Manly wharf [molo kam prijizdeji trajekty] je pekne misto s restauracemi, fastfoody, zmrzlinou a plynoucimi lidmi. Okolo jsou drevena mola na kulech, jako stvorena pro konzumaci zmrzlin, fastfoodu, junkfoodu a take away jidel.
Na wharfu rano voni cokoladou, pecivem, kavou a prisliby pekneho dne.
Australane jsou termodivni. V zime netopi a v 17 C chodi bosi a v plavkach. Pri 30 C pak neumiraji vedrem, prestoze se teplota zmeni ze dne na den.
Klokani denik XII.
Kdyz je v Sydney pekne, tak je v Sydney nadherne.
Vlny jsou fantasticke a nejsou vsecky stejne. Po rade obycejnych metrovych vln prijde jedna, ktera vas prizabije a hned po ni druha, ze ktere upijete.
Uz nevim, co je ryma. Po te, co se v mem nose [za dost dramatickych okolnosti] necekane potkala se slanou vodou, proste neunesla konkurenci a odesla.
Slunce je ostre, citite se prosviceni az do kosti.
Nerad nosim slunecni bryle, ale nelze jinak [zkouseli jste nekdy fotit sovu s bleskem?].
Mezi mrakodrapy je chladek, slunce se mezi ne prolame jen rano a vecer.
Ovlivnen predchozimi stiznostmi jsem si dal mangovou a bloodorangeovou. A uprimne receno, mangova byla lepsi nez v San Gimignanu [kde o italske zmrzline leccos vedi].
Mam nove bydleni, hura. Dnes se stehuju. Koukam do palem a na plaz to mam 300 metru, achjo [a do skoly asi 250].
Clovek je denne pln uvedomeni, co ma, co mel doma, co nutne potrebuje a ceho si ma vazit. A tak i v horsich casech jsou tu dny plne laskavych malych detailu, za ktere muzete byt vdecni, pokud chcete.
Jakykoli vetsi uspech je tu obrovskym uspechem. Dokonce i Cesi zapominaji zavidet ostatnim.
Vlny jsou fantasticke a nejsou vsecky stejne. Po rade obycejnych metrovych vln prijde jedna, ktera vas prizabije a hned po ni druha, ze ktere upijete.
Uz nevim, co je ryma. Po te, co se v mem nose [za dost dramatickych okolnosti] necekane potkala se slanou vodou, proste neunesla konkurenci a odesla.
Slunce je ostre, citite se prosviceni az do kosti.
Nerad nosim slunecni bryle, ale nelze jinak [zkouseli jste nekdy fotit sovu s bleskem?].
Mezi mrakodrapy je chladek, slunce se mezi ne prolame jen rano a vecer.
Ovlivnen predchozimi stiznostmi jsem si dal mangovou a bloodorangeovou. A uprimne receno, mangova byla lepsi nez v San Gimignanu [kde o italske zmrzline leccos vedi].
Mam nove bydleni, hura. Dnes se stehuju. Koukam do palem a na plaz to mam 300 metru, achjo [a do skoly asi 250].
Clovek je denne pln uvedomeni, co ma, co mel doma, co nutne potrebuje a ceho si ma vazit. A tak i v horsich casech jsou tu dny plne laskavych malych detailu, za ktere muzete byt vdecni, pokud chcete.
Jakykoli vetsi uspech je tu obrovskym uspechem. Dokonce i Cesi zapominaji zavidet ostatnim.
úterý 20. října 2009
Flickr
Doplnil jsem dalsi fotky ze sveho prebyvani zde, ale vycerpal jsem limit, takze dalsi fotky budou az za 14 dnu.
http://www.flickr.com/photos/43261007@N08/
http://www.flickr.com/photos/43261007@N08/
pondělí 19. října 2009
Klokani denik XI.
Jsou chvíle, kdy má člověk chuť skočit do vody, doplavat do Hamburku a zbytek dojet vlakem. Malé problémy mizí, ale ty velké se tu zdají ještě větší. Australané jsou ale „easygoing“. Myslím, že je to tím, že mají oceán. Chlácholivý, mocný a nezlomný.
Utápět problémy v pivu znamená zůstat v depresi, střízlivý a bez peněz. Po obsáhlé konzultaci s obsluhou jsem si vybral jedno z deseti nabízených piv (třetinka za 7 babek) bylo husté, sladké, ale i hořké. Chutný dunihlav.
Každé placení v dolarech je pro vaše konto takový malý funus. Na ceny nadávají Australané, Němci, Britové i Švýcaři. Češi nadávají taky, ale míň než doma. O nadávání asiatů mi není mnoho známo, snadže jejich uctivé jazyky neznají dostatečně přiléhavé pojmy.
Bydlet v mrakodrapu je docela běžné a není to dražší než jiné bydlení. Samozřejmostí je ostraha objektu, posilovna, bazén, prádelna atd. Bazény jsou zpravidla umístěny v horní polovině budovy nebo rovnou na střeše. Smysl je patrně protipožární nebo protizemětřesný. Voda v bazénech je slaná, neptejte se mě, jak ji tam dostali.
Utápět problémy v pivu znamená zůstat v depresi, střízlivý a bez peněz. Po obsáhlé konzultaci s obsluhou jsem si vybral jedno z deseti nabízených piv (třetinka za 7 babek) bylo husté, sladké, ale i hořké. Chutný dunihlav.
Každé placení v dolarech je pro vaše konto takový malý funus. Na ceny nadávají Australané, Němci, Britové i Švýcaři. Češi nadávají taky, ale míň než doma. O nadávání asiatů mi není mnoho známo, snadže jejich uctivé jazyky neznají dostatečně přiléhavé pojmy.
Bydlet v mrakodrapu je docela běžné a není to dražší než jiné bydlení. Samozřejmostí je ostraha objektu, posilovna, bazén, prádelna atd. Bazény jsou zpravidla umístěny v horní polovině budovy nebo rovnou na střeše. Smysl je patrně protipožární nebo protizemětřesný. Voda v bazénech je slaná, neptejte se mě, jak ji tam dostali.
Klokani denik X.
Móda krátkých triček a kalhot spuštěných na půl zadku je vysoce populární u cizinců všeho druhu. Móda mladých asiatů je zcela závislá na teniskách Converse a počtu vrstev, které na sebe dokážou navršit, nejlépe tak, aby jedna každá odněkud čouhala. Oblečení businessmanů v centru dělá z pražských právníků cosi jako ruský zájezd.
Večery se dají trávit u velmi praktických čtyřlitrovek vína. Pro Němce jste sousedé, pro Angličany dobří kumpáni a pro Italy docela ožralové. Australanům je to jedno a přijdou si prostě pokecat a naučit vás něco ze své verze angličtiny.
Na tradiční otázku (zpravidla bývá řazena jako šestá) „co studuješ?“ odpovídám popravdě, že angličtinu. Následuje zpravidla upřímný údiv (proč jako?), což mi lichotívá.
Večery se dají trávit u velmi praktických čtyřlitrovek vína. Pro Němce jste sousedé, pro Angličany dobří kumpáni a pro Italy docela ožralové. Australanům je to jedno a přijdou si prostě pokecat a naučit vás něco ze své verze angličtiny.
Na tradiční otázku (zpravidla bývá řazena jako šestá) „co studuješ?“ odpovídám popravdě, že angličtinu. Následuje zpravidla upřímný údiv (proč jako?), což mi lichotívá.
Klokani denik IX.
Nikdy jsem neviděl nikoho z údržby zeleně, ale představuju si ho jako bosého člověka, který chodí s manikurními nůžtičkami a sem tam zasáhne. Parky jsou ve své úpravnosti tak samozřejmé, že vás to posadí na lavičku. Obzvláště přátelské jsou cedulky s nápisem „prosím pojďte na trávník“. Od momentu, kdy jsem překonal pocit, že jsou to minová pole, si to opravdu užívám. Lidé na trávníku sportují, učí se, válejí se (někdy ve dvou), vdávají se a žení.
První černoch, se kterým jsem v Austrálii mluvil, je z Memfisu a jazz má prostě v krvi. Loď se houpala a on mluvil o Memfisu a kriminalitě, jedl citrón a smál se bílými zuby.
Cestu zpět jsem prožvanil s Australany, o nichž jsem si myslel, že plují do opery. Pluli na svatbu. Projevili přání vidět Českou Republiku a ptali se, zda je u nás bezpečno.
První černoch, se kterým jsem v Austrálii mluvil, je z Memfisu a jazz má prostě v krvi. Loď se houpala a on mluvil o Memfisu a kriminalitě, jedl citrón a smál se bílými zuby.
Cestu zpět jsem prožvanil s Australany, o nichž jsem si myslel, že plují do opery. Pluli na svatbu. Projevili přání vidět Českou Republiku a ptali se, zda je u nás bezpečno.
neděle 18. října 2009
Klokani denik VIII.
Pokud máte komplexy kvůli postavě, můžete v Manly na pláži pronenávidět slunečná odpoledne.
To, co vidívám z okna prostě není moře. Je to oceán. Nedozírná hromada vody (uznávám, že od člověka, který na 10 metrů nerozezná racka od igelitky, to tak nevyzní). Kdybyste hodili moc, moc šikovnou žabku, plácla by po mnoha tisících kilometrů o pobřeží Jižní Ameriky. Copak asi dělá oceán v místech, kde na něj nikdo nevidí? Zašeptejte si „oceán.“
Když město obejde tma, rozsvítí se malinkaté lampičky v mraveništi mrakodrapů. Semafory se nevypnou. Lidé plynou, měkkým krokem, ale nemotají se a neblijí po sobě.
Noční nádraží vypadá zvenku útulně, ale využívá toho jen málo nocležníků. Jediná alternativa mě žádala o peníze, ale nerozuměl jsem. Parčíky jsou v noci útulně osvětleny.
Uvnitř centrálního nádraží pochopíte, co přesně znamená sousloví dopravní uzel.
To, co vidívám z okna prostě není moře. Je to oceán. Nedozírná hromada vody (uznávám, že od člověka, který na 10 metrů nerozezná racka od igelitky, to tak nevyzní). Kdybyste hodili moc, moc šikovnou žabku, plácla by po mnoha tisících kilometrů o pobřeží Jižní Ameriky. Copak asi dělá oceán v místech, kde na něj nikdo nevidí? Zašeptejte si „oceán.“
Když město obejde tma, rozsvítí se malinkaté lampičky v mraveništi mrakodrapů. Semafory se nevypnou. Lidé plynou, měkkým krokem, ale nemotají se a neblijí po sobě.
Noční nádraží vypadá zvenku útulně, ale využívá toho jen málo nocležníků. Jediná alternativa mě žádala o peníze, ale nerozuměl jsem. Parčíky jsou v noci útulně osvětleny.
Uvnitř centrálního nádraží pochopíte, co přesně znamená sousloví dopravní uzel.
čtvrtek 15. října 2009
Klokani dennik VII.
Na jednom z trajektu bydli invalidni holub. Stary morsky vlk, ktery kdesi prisel o jeden paratek.
Postovni schranky jsou tu dvoji, cervene [pro obycejnou postu] a zlute [pro expresni postu] soude podle barvy schranek by v CR mela posta chodit o neco rychleji nez bezna australska a o neco pomaleji nez australsky expres.
Nevim jestli konkretne existuje cosi jako unifikovany australsky ridic. Kazdy tu jezdi dle pravidel zeme, ze ktere pochazi [toho, ze se jezdi vlevo, se drzi ale vesmes vsichni - patrne z praktickych duvodu]. Kdyz slysite klakson a vidite mihat se bezejmenou bilou dodavku mezi pruhy, tu vite ze jede nekdo, kdo na jihovychodni Asii nemuze zapomenout.
Kdyz jsem byl tak nejak ztracen, sede v autobusu, ktery jezdi cizimi ctvrtemi, usedl na me kousek domova v podobe domaci ceske kuchynske mouchy. Ovsem nejsem si zcela jist, zda unifikace much neni jen projevem postupujici globalizace.
Architektura ctvrti kolem centra odpovida presne tomu, ze vitr vzal hromadu Britu a na 200 let je umistil nekam, kde je teplo a kde 340 dni v roce neprsi. Mozna jsou takove domy naopak to, co by si Chorvat postavil v Londyne, kdyby tam byla jeho rodina treti generaci [tipuju, ze tak dlouho muze Chorvatovi v Britanii trvat nez vydela na barak v Londyne].
Australane maji na ulicich fantasticky cisto, cisteji nez v nekterych bytech ktere jsme videl. Odpadkove kose na ulici nejen vysypavaji ale i myji. V Manly zaplatite za odhozeni papirku na zem $ 200. [Nerikejte si, ze jen pokud vas nekdo uvidi, protoze tak se to tu nebere].
Postovni schranky jsou tu dvoji, cervene [pro obycejnou postu] a zlute [pro expresni postu] soude podle barvy schranek by v CR mela posta chodit o neco rychleji nez bezna australska a o neco pomaleji nez australsky expres.
Nevim jestli konkretne existuje cosi jako unifikovany australsky ridic. Kazdy tu jezdi dle pravidel zeme, ze ktere pochazi [toho, ze se jezdi vlevo, se drzi ale vesmes vsichni - patrne z praktickych duvodu]. Kdyz slysite klakson a vidite mihat se bezejmenou bilou dodavku mezi pruhy, tu vite ze jede nekdo, kdo na jihovychodni Asii nemuze zapomenout.
Kdyz jsem byl tak nejak ztracen, sede v autobusu, ktery jezdi cizimi ctvrtemi, usedl na me kousek domova v podobe domaci ceske kuchynske mouchy. Ovsem nejsem si zcela jist, zda unifikace much neni jen projevem postupujici globalizace.
Architektura ctvrti kolem centra odpovida presne tomu, ze vitr vzal hromadu Britu a na 200 let je umistil nekam, kde je teplo a kde 340 dni v roce neprsi. Mozna jsou takove domy naopak to, co by si Chorvat postavil v Londyne, kdyby tam byla jeho rodina treti generaci [tipuju, ze tak dlouho muze Chorvatovi v Britanii trvat nez vydela na barak v Londyne].
Australane maji na ulicich fantasticky cisto, cisteji nez v nekterych bytech ktere jsme videl. Odpadkove kose na ulici nejen vysypavaji ale i myji. V Manly zaplatite za odhozeni papirku na zem $ 200. [Nerikejte si, ze jen pokud vas nekdo uvidi, protoze tak se to tu nebere].
pondělí 12. října 2009
Klokani denik VI.
Alkohol se tu kupuje ve specialnich obchodech, jde totiz o vaznou vec, deti.
Pokud jste schopni si sami uvarit [a vzhledem ke zdejsim cenam vetsina lidi rychle prijde na to, ze varit umi, nebo ze je opravdu nenarocna] pripravite si spoustu dobreho jidla za mnohem nizsi ceny nez ve fastfoodech. Pripravite si taky hodne zabavy pri hledani ekvivalentu nasich potravin.
Jidlo obecne je tu drahe, ale pomerne znacne kvalitni. Nepochopil jsem jenom, proc jeden banan stoji jeden dolar.
V trznicich narazite na spoustu roztodivneho bejli, o nemz se da relativne nezavazne rict, ze je to cosi orientalniho. Az to nastuduju, dam vedet.
Maji tu fantastickou zmrzlinu, coz se opet neboji deklarovat uz jeji cenou. Mel jsem "lesnoplodovou" a krom toho, ze ja osobne nepovazuju rybiz za lesni komoditu, nemam vyhrad. Byla tam i cela malina a jeste doted se mi v ustech nahodile objevuji pecicky z lesniho ovoce. Kornoutek je upravny, vesmes chutny a nebrozblemca se.
Pokud jste schopni si sami uvarit [a vzhledem ke zdejsim cenam vetsina lidi rychle prijde na to, ze varit umi, nebo ze je opravdu nenarocna] pripravite si spoustu dobreho jidla za mnohem nizsi ceny nez ve fastfoodech. Pripravite si taky hodne zabavy pri hledani ekvivalentu nasich potravin.
Jidlo obecne je tu drahe, ale pomerne znacne kvalitni. Nepochopil jsem jenom, proc jeden banan stoji jeden dolar.
V trznicich narazite na spoustu roztodivneho bejli, o nemz se da relativne nezavazne rict, ze je to cosi orientalniho. Az to nastuduju, dam vedet.
Maji tu fantastickou zmrzlinu, coz se opet neboji deklarovat uz jeji cenou. Mel jsem "lesnoplodovou" a krom toho, ze ja osobne nepovazuju rybiz za lesni komoditu, nemam vyhrad. Byla tam i cela malina a jeste doted se mi v ustech nahodile objevuji pecicky z lesniho ovoce. Kornoutek je upravny, vesmes chutny a nebrozblemca se.
neděle 11. října 2009
Klokani denik V.
Sydney je obrovske a rusne. Ale nechvata. Ne tolik jako Praha.
Trznice se zeleninou rusna je. Abyste se dostali od obleceni k zelenine, musite par lidem naznacit [nejmin je prizabit jednim z okolo prodavanych predmetu] ze musi trochu uhnout.
Do trznice jsme si sli koupit take rybu. Moc jich tam ale nemeli. Soude podle oderu se vetsina z nich rozlozila nez jsme prisli.
Na ulici lezela polozena kytara a klobouk s penezi - nestrezeno, nehlidano a kolem plynou davy. Pry se tu kradou jen bicykly, coz pry delaji Brazilci.
Kdyz vam nad hlavou letaji netopyri velci jako kachny, zarucene vam to nebude ze zacatku prijemne.
V rozlicnych zatokach se pohupuji milionarske jachty a kousek za nimi sedi rybari vsech narodnosti - socialni smir v praxi. Jak to tu maji se zavisti jsem se nemel koho zeptat.
Sydney je kosmopolitni, mezi asiaty obcas probleskne zluta hlava skandinavce ci kudrny cernocha. Australane [ti co jsou jejich rodiny v Australii alespon 50 let] chodi patrne kanalama [vsak vite, byli zli na Aborigince].
Trznice se zeleninou rusna je. Abyste se dostali od obleceni k zelenine, musite par lidem naznacit [nejmin je prizabit jednim z okolo prodavanych predmetu] ze musi trochu uhnout.
Do trznice jsme si sli koupit take rybu. Moc jich tam ale nemeli. Soude podle oderu se vetsina z nich rozlozila nez jsme prisli.
Na ulici lezela polozena kytara a klobouk s penezi - nestrezeno, nehlidano a kolem plynou davy. Pry se tu kradou jen bicykly, coz pry delaji Brazilci.
Kdyz vam nad hlavou letaji netopyri velci jako kachny, zarucene vam to nebude ze zacatku prijemne.
V rozlicnych zatokach se pohupuji milionarske jachty a kousek za nimi sedi rybari vsech narodnosti - socialni smir v praxi. Jak to tu maji se zavisti jsem se nemel koho zeptat.
Sydney je kosmopolitni, mezi asiaty obcas probleskne zluta hlava skandinavce ci kudrny cernocha. Australane [ti co jsou jejich rodiny v Australii alespon 50 let] chodi patrne kanalama [vsak vite, byli zli na Aborigince].
Další fotky zde II.
http://www.flickr.com/photos/43261007@N08/
Přibyly, jukněte. Ale je ošklivě, takže se špatně fotí. Ale budu se snažit přidávat.
Přibyly, jukněte. Ale je ošklivě, takže se špatně fotí. Ale budu se snažit přidávat.
středa 7. října 2009
Klokani denik V.
Je kosa a more je zubate. Trajekt prijel temer po dvou kolech.
Bydleni se zatim nedari. Jsou tu ponekud jine standardy. Mene kvality za vice penez.
Australani neznaji ustredni topeni [znaji-li jake] ani dvojita okna takze rani vstavani je takova skautska zalezitost.
Vino tu maji dobre. Za $6 [90 Kc] dostanete lahev velmi slusneho bileho. To moje vonelo po nazralych jahodach a bylo v nem spousta slunce.
Pivo tu maji takove vodove, o chmelu toho moc nevedi.
O vareni vseho ostatniho toho zato vedi spoustu.
Proziram se svetovou kuchyni [Thajska, Korejska, Cinska, Indicka, Japonska...] a zatim co jidlo to nadhera.
100% ovocne dzusy jsou tu levnejsi nez coca-cola.
Musim do tridy. Klasifikovali me jako Upper Intermediate 2/3.
Bydleni se zatim nedari. Jsou tu ponekud jine standardy. Mene kvality za vice penez.
Australani neznaji ustredni topeni [znaji-li jake] ani dvojita okna takze rani vstavani je takova skautska zalezitost.
Vino tu maji dobre. Za $6 [90 Kc] dostanete lahev velmi slusneho bileho. To moje vonelo po nazralych jahodach a bylo v nem spousta slunce.
Pivo tu maji takove vodove, o chmelu toho moc nevedi.
O vareni vseho ostatniho toho zato vedi spoustu.
Proziram se svetovou kuchyni [Thajska, Korejska, Cinska, Indicka, Japonska...] a zatim co jidlo to nadhera.
100% ovocne dzusy jsou tu levnejsi nez coca-cola.
Musim do tridy. Klasifikovali me jako Upper Intermediate 2/3.
úterý 6. října 2009
Klokani denik IV.
tak dobra chasko, chcete tragedie, tak tady mate to nejhorsi:
dnes jsem byl poprve ve skole [a sedim tu i ted] a zda se, ze sem budu muset fakt chodit
puldolar je viko od kanalu s oboustranou razbou a furt mi to nekde vracej
orange pass na tyden me stal 42$ FUJ... ale to bych si jinak musel koupit slapadlo
ve vedlejsim hotelu se maji prokazatelne lepe a za nizsi cenu
nikde zadny klokan
na trajektu to rano fouka
vase starosti bych chtel mit
eeem urcite se mi tu deje jeste spousta jinych prikori, ale zrovna si nemuzu vzpomenout
dnes jsem byl poprve ve skole [a sedim tu i ted] a zda se, ze sem budu muset fakt chodit
puldolar je viko od kanalu s oboustranou razbou a furt mi to nekde vracej
orange pass na tyden me stal 42$ FUJ... ale to bych si jinak musel koupit slapadlo
ve vedlejsim hotelu se maji prokazatelne lepe a za nizsi cenu
nikde zadny klokan
na trajektu to rano fouka
vase starosti bych chtel mit
eeem urcite se mi tu deje jeste spousta jinych prikori, ale zrovna si nemuzu vzpomenout
pondělí 5. října 2009
Klokaní deník III.
Když jsem ochutnal lososa z fastfoodu, poprvé mě napadla myšlenka emigrace.
Až budu odjíždět odvezu si s sebou stesk po některých věcech, na které zase časem zapomenu... jenom stesk po moři bude možná věčný.
V Sydney nikdy nevíte odkud se vynoří auta, zda z leva či z prava. Zelená pro chodce je pouze orientační, přechází se na ni jako na jakoukoli jinou barvu.
Viděl jsem živé surfaře a mám další životní sen.
Nadzemka jezdící pouze po jedné koleji a to skrz některé domy je nářez.
Manly je od centra vzdáleno asi 10 km po moři... panuje tam úplně jiná atmosféra, palmy, prázdninový klid... jako lázně. Těším se tam.
Semafory vydávají náherný startovní zvuk... cosi jako púúú.... takhle to nezní - až se vrátím předvedu.
Je tu fantastická botanická zahrada, veliká, v centru... wow.
Jezdit do školy lodí je dokonalé, někdy si to zkuste.
Až budu odjíždět odvezu si s sebou stesk po některých věcech, na které zase časem zapomenu... jenom stesk po moři bude možná věčný.
V Sydney nikdy nevíte odkud se vynoří auta, zda z leva či z prava. Zelená pro chodce je pouze orientační, přechází se na ni jako na jakoukoli jinou barvu.
Viděl jsem živé surfaře a mám další životní sen.
Nadzemka jezdící pouze po jedné koleji a to skrz některé domy je nářez.
Manly je od centra vzdáleno asi 10 km po moři... panuje tam úplně jiná atmosféra, palmy, prázdninový klid... jako lázně. Těším se tam.
Semafory vydávají náherný startovní zvuk... cosi jako púúú.... takhle to nezní - až se vrátím předvedu.
Je tu fantastická botanická zahrada, veliká, v centru... wow.
Jezdit do školy lodí je dokonalé, někdy si to zkuste.
neděle 4. října 2009
Klokani denik II.
Airbus je fakt letajici autobus.
Pristani v Sydney vypadalo hrozive... pristavali jsme jak hadr na nadobi a priznavam ze jsem se potom drobet klepal.
Soucasti jidla v letadle [tentokrat jsem si z nesrozumitelnych variant vybral "the first one"] byla polevka z morskych ras - Den trifidu ve forme jidla
Nad Sydney bylo krasne - ve 3000 m - pod mraky ale chcalo a chcije doted
opera je famozni, Harpers bridge k neuvereni - architektura celkove zavratna
Sydney zije a pulsuje ve dne v noci
je tu desne drahy internet [takze se dnes vic nedozvite]
Pristani v Sydney vypadalo hrozive... pristavali jsme jak hadr na nadobi a priznavam ze jsem se potom drobet klepal.
Soucasti jidla v letadle [tentokrat jsem si z nesrozumitelnych variant vybral "the first one"] byla polevka z morskych ras - Den trifidu ve forme jidla
Nad Sydney bylo krasne - ve 3000 m - pod mraky ale chcalo a chcije doted
opera je famozni, Harpers bridge k neuvereni - architektura celkove zavratna
Sydney zije a pulsuje ve dne v noci
je tu desne drahy internet [takze se dnes vic nedozvite]
pátek 2. října 2009
Klokaní deník I.
nebudu zdržovat, vezmu to letecky
1. korejské aerolinie jsou fajn, mají spoustu usměvavých korejek a velká prostorná letadla
2. k obědu byl přiložen salát, nevím z čeho vyrábějí okurky, ale pro těch 5 krevetek jsem jim to odpustil
3. ta růžová tekutina po něčem chutnala... ale po čem? pij doma co máš a jinde co ti dají, něco jsem vypil a zbytek na sebe vylil v turbulenci
4. do letadla se nesmí nosit ostré předměty - to proto, aby vám pytlík s oříšky dlouho vydržel
5. korejci jsou děsně úslužní, ale croisant jedí tak, že ho rozdrobí na podlahu a pak ho zašlapou do koberce
6. kdo si myslel, že Čína je obrovská, ať to ještě vynásobí dvaceti pěti
7. když na sebe narazí česká angličtina s korejskou angličtinou, nakonec si dáte k obědu to, co má právě váš korejský soused
8. mraky jsou úžasné ve všech ohledech - nechápu jak tím letadlo může propadnout
9. na notebooku mám 7:34 a přitom už je 14:34 kdo by to byl řekl - dobré ráno pokud právě vstáváte
1. korejské aerolinie jsou fajn, mají spoustu usměvavých korejek a velká prostorná letadla
2. k obědu byl přiložen salát, nevím z čeho vyrábějí okurky, ale pro těch 5 krevetek jsem jim to odpustil
3. ta růžová tekutina po něčem chutnala... ale po čem? pij doma co máš a jinde co ti dají, něco jsem vypil a zbytek na sebe vylil v turbulenci
4. do letadla se nesmí nosit ostré předměty - to proto, aby vám pytlík s oříšky dlouho vydržel
5. korejci jsou děsně úslužní, ale croisant jedí tak, že ho rozdrobí na podlahu a pak ho zašlapou do koberce
6. kdo si myslel, že Čína je obrovská, ať to ještě vynásobí dvaceti pěti
7. když na sebe narazí česká angličtina s korejskou angličtinou, nakonec si dáte k obědu to, co má právě váš korejský soused
8. mraky jsou úžasné ve všech ohledech - nechápu jak tím letadlo může propadnout
9. na notebooku mám 7:34 a přitom už je 14:34 kdo by to byl řekl - dobré ráno pokud právě vstáváte
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)