Klokaní deník XXXII.

Slíbil jsem, že vám povím něco o surfování. Už měsíc pozoruji namakané borce a tvarované baby, jak chvíli postávají v neoprénu na pláži a slaná voda jim omývá kotníky. Pak pomalu otáčejí hlavu z profilu a v očích se jim zablyští nezměrná dálava oceánu. Následně se hluboce nadechnou, rozšíří se jim hrudní koše a zorničky a oni elegantním klusem vstoupí do tyrkysové plochy s bílými hřebeny a stávají se vládci oceánu.

Vlny byly dvoumetrové a tak jsem si půjčil prkno. Voda je na Australany studená a tak všichni nosí wetsuit (neoprén). Wetsuit je pro sraby, chachá. Uchopil obrovský začátečnický surf pod paží a překvapen, jak je lehký, jsem vyrazil na ulici. Trochu to fouklo, a tak jsem prknem připlácl na zeď kolemjdoucího Japonce. Řekl jsem rychle za sebou „aha“ a „sorry“ a šel komplikovat dopravu na přechod.

Na pláži jsem odložil věci, hluboce se nadechl, uchopil prkno a vběhl do vln. Teorie je pro sraby. Šlo to skvěle, běžel jsem a pak jsem skočil na prkno a jel jak šlak. Vlny jsou silné a nekompromisní, ale lámal jsem si pomalu cestu vpřed… chachá. Vlny jsou taky neodhadnutelné, potměšilé a mstivé. A tak mi záhy jedna zabavila prkno a já osaměl. Od toho, aby mi neuplavalo, jsem ho měl k noze přivázané takovým šlauchem… chachá. Druhá vlna prkno uchopila a třískla mě jím do hlavy. Na chvilku mi vypadl obraz a pískalo mi v uších. Rada pro začátečníky „pod vodou se divíme pouze se zavřenými ústy!“. A tak jsem pár minut seděl na písku a přemýšlel o životě.

Ale nevzdal jsem to a zkoušel to znovu a znovu, dokud mě boj se studenou vodou úplně nevyčerpal. Výsledkem jsem třikrát chytil vlnu a cítil v sobě sílu celého oceánu. Věřím, že tohle je ten důvod proč má angličtina tolik ekvivalentů pro slovo úžasný.