neděle 22. listopadu 2009

Klokaní deník XXXIV.

Jeden z důvodů, proč bych chtěl být delfínem, je ten, že delfíni jsou chytří. Je to pár milionů let, co savci vylezli na břeh s vidinou lepší budoucnosti. Rozhlíželi se, adaptovali a tisíciletí míjela. Delfínům jako prvním došlo, že to celé byl omyl, a vrátili se zpátky do oceánu.

Na Shelly Beach se chodí šnorchlovat. Chodím taky, většinou v neděli. Slunce si koupává konečky prstů a do písku na dně maluje prasátka. S očima široce otevřenýma proplouvám nekonečným obývákem. Panuje tu chladivá modrá atmosféra, jako by ryby koukaly na televizi. A já se vznášívám nad huňatým kobercem mořských řas, cizorodý a neohrabaný jako lachtan po mrtvici. A malé rybky plují do školy a u toho si zpívají, určitě. Plavou totiž do rytmu a trochu poskakují. Mořští ježci jsou zalezlí mezi kameny. Konverzují pouze z donucení a s pichlavou jízlivostí. Přidala se ke mně ryba, byla velká asi jako karas, ale většinu její hmotnosti tvořila zvědavost. Držela se ode mě na délku paže a s povytaženým obočím říkala: „nooo, jenom aby… jenom aby.“ Vyrazil jsem směrem k otevřenému oceánu a potkal jinou rybu, pokynula mi ploutví, abych jí následoval. A najednou jsem byl uprostřed rybí demonstrace. Stovky stříbrných ryb napodobovaly dění na Barrandovském mostě. Proplétaly se, vlnily, třpytily, rozjížděly se a shlukovaly. Pak na sebe mrkly, sešikovaly se a odpluly směrem na Vanuatu. Zahlédl jsem oranžovou rybku se svítivě modrými pruhy a vyrazil za ní ke dnu. Ve stínu mezi kameny dělala skromnou, ale zářila spokojeností. V zápětí se okolo prohnala formace špičatých ryb s dekorem malých divokých prasátek. Litoval jsem, že nemám žábry a odskočil si na nádech. Vraceje se zpět narazil jsem tváří v tvář na velikou modrou rybu a leknutím jsem trochu zabublal. Tvářila se vědoucně a špulila masité rty.

Mezi řasami a kameny potkáte mušle, škeble, potápěče, medúzy, ryby všech barev a velikostí a kdovíco ještě. A všichni tam mají své starosti, letmo vás pozdraví a naznačí, abyste se chovali jako doma. A delfíni tohle určitě věděli. Delfíni, jediní tvorové, na Zemi, kteří jsou zároveň inteligentní a optimističtí.

(Btw.: Předešlá fotografie je právě ze Shelly Beach, není samozřejmě autorská, neboť mi do foťáku teče, ale chtěl jsem, abyste měli nějakou představu o tom, jak to opravdu vypadá.)

3 komentáře:

Unknown řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Unknown řekl(a)...

panáčku,
jak dlouho teď vlastně vydržíš zadržovat dech pod hladinou?

Duchy řekl(a)...

hmm něco jako: "Brašule, máš u mě korunu."