Promiňte, že už zase otravuji s autobusovou dopravou, ale některé věci člověka prostě nepřestanou fascinovat. Moje Švýcarská spolužačka zkouší jezdit autobusem pravidelně (vzdor tomu, že pojmy autobusová doprava a pravidelnost tady nedávají do jedné věty). Historky o zpožděních a nedorazivších spojích přeskočím. Před čtrnácti dny pravila, že každý řidič má jiný názor na výši jízdného a že je spokojená, protože ji to toho dne stálo jen dolar padesát a že to bere jako takovou malou kompenzaci za to, že řidič nebral na vědomí kruhový charakter kruhového objezdu a jel prostě rovně.
O týden později, tuším ve čtvrtek, pak vyprávěla, jak propadla panice a chtěla vystoupit, když autobus na tomtéž kruhovém objezdu odbočil, směřujíc kamsi na periferii. Než tak ale stihla učinit, vypukla mezi cestujícími rebelie a pučisty narychlo zvolený výbor cestujících jednomyslně odhlasoval, že se pojede přes tytéž zastávky jako ve středu, v úterý a v pondělí. Řidič byl následně donucen autobus otočit a přísahat na jízdní řád. Australané jsou prostě konzervativní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat