Hromadná doprava v Sydney je časté téma. Pro mě. Australané jí příliš pozornosti nevěnují. Ulici brázdí autobusy značky Mercedes. Léty prověřená kvalita na kolech. Chrchlají, sípají, ale do „cíle“ dolezou víceméně vcelku. Dlouho jsem si lámal hlavu, co je tu na autobusech tak divného. Už to mám. Jsou prázdné! Ve dne v noci, ve všední den, o víkendu, v říjnu, ve svátek. Prázdné. Dle mého pozorování jsou důvody následující:
1) Aby autobus na zastávce zastavil, musíte mu důrazně pokynout. Vyrozuměl jsem, že nejlépe je zároveň rozvinout velký transparent „STOP!“ nebo udělat něco netradičního třeba (pokud myslíte vrhnout se pod kola, tak to ne, to tu není netradiční) položit přes cestu prkno s hřeby.
2) Autobusy ve skutečnosti nejezdí odnikud nikam. Jejich úkolem je toliko předstírat, že stran dopravy je Sydney metropole jako každá jiná. Odpadá tedy touha cestujících jet na nějaké konkrétní místo a sebevražedné pokusy stopnout autobus podniká jen ten, kdo má zájem poznat nové kouty města.
3) Když zavedete řeč na téma autobusy, Australané řeknou „jaké autobusy?“ a udiveně se rozhlédnou. Mezi cizinci se šeptá, že jediný hrdinný průzkumník, který se pokoušel zmapovat chování autobusů, se ztratil, když neuváženě vystoupil v buši z linky č. 305. Dodnes tam prý čeká na další.
4) Každý z cizinců (kteří tu patrně jediní chodí do práce) má sadu zaručených tipů, kdy se máte vypravit na zastávku, abyste maximalizovali šanci, že nějaký autobus se tam v dohledné době objeví. Patrně by časy jednotlivých zjevení byly i předmětem sázek, jenže prvků náhody je v rovnici příliš.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat