Pod klenbou žeber temná se temno, v tom temném temnu hluboko na dně. Hluboko na dně ulpívá těžko, husté jak jíška z drcených konců. V tom černém těžku jsou řady křížů, mlčí jak svědci schválené vraždy. Tím temným těžkem klesají lásky, tížené žulou slíbených navždy. Kolem těch lásek vypučí býlí, pnoucí jak tóny pohřebních písní. Na konci řady je čerstvá hlína a pod tou hlínou naděje leží. A až tu hlínu zpečetí bolest, rozkvete býlí býlími květy.
Bílými květy chodívá kápě, v té kápi žebra v úhlech se lámou. Pod klenbou žeber temná se temno, v tom temném temnu hluboko na dně.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat