Co až mince prodělané škrábnou ti lak,
co až východ slunce stíny nevezme si,
pole budou rozorána, vymýceny lesy?
Zašeptají moje záda, dobře ti tak?
Až ti pohodlnost očalouní tváře,
před zrcadlem kámen rozdrolí se v písek,
otevřu si zrána nenucený výsek,
v antikvitách prodám tvoje slabikáře?
Možná, že než neodvratně vyjdeš z módy,
mládím ignorován, siluetou zrazen,
šarm tvůj bude naklonován nebo zmrazen.
Ne, já neodejdu za křivkami,
zůstanou-li oči, z kterých bude jisté,
že v nich živí oheň mocní alchymisté.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat