Z okýnka se valí pára bílá a česneková, olej prská až na strop a tím vším se jako biliárová koule valčíkově pootáčí tělnatá dáma. V ubrousku umaštěném, jak se na správné okýnkové občerstvení sluší, předává svátostoidně bramborák a pán v kravatě jej přebírá a blíží k ústům, snaže se přitom kravatu udržet mimo hru. A pak se v okýnku vynoří ruka s párkem v rohlíku a milý pohled a zvuk věty "promiňte, že jste musel čekat". A v mojí hlavě v tu chvíli proběhnou obrázky, na nichž čekám na autobus, na spojení, na vodu na čaj, na zkoušku, na nápad... Je to pěkné, že za deset korun získal jsem nejen párek, ale také upřímnou starost bližní (byť za sklem) abych nepromrhal 20 vteřin života.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat