Vážně a bez slohových kytiček: psal jsem životopis. Svůj. Strukturovanej. Dvě hodiny jsem to psal a půlden pak přemýšlel, co jsem to čtvrtstoletí vlastně dělal. Poctivě jsem ten dokument nazval "životopis"a uložil jej na flešku. Moje tiskárna tiskne jen barevně a život na papíře má být černý na bílym. Stanul jsem v tom kopycentru, kde maj psa a koberec, co se od sebe špatně odlišujou a kde tisknem vstupenky na festival. Slečna mi věnovala zářivý úsměv a já si ho nechal neboť pravila: "Ten životopis?" a pak "To je jenom jedna stránka?" Zítra koupím černý cartridge, slibuju.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Velmi inspirativní příspěvek. Díky!
Vítám každého, kdo se cítí být inspirován. Vítám i ty, kdož se být inspirováni necítí, ale jsou. Vlastně vítám úplně každého, kdo sem zabloudí... takže to jako kompliment asi ztrácí...
ehmm... pěknej účes
Okomentovat