Procházel jsem vestibulem metra v tom místě, kde vás spolu s dalšími spěchajícími vyplivne eskalátor, stoupáte-li na povrch. Zprava se blížila kvalitně vyhlížející obluda na mytí podlah, táhnouc za sebou již méně kvalitně vypadající obsluhu. Profesionální myč existoval trochu unaveně a kartáče šustily. A pak, když už zdálo se, že proud lidí bude přeťat a dva tři Pražáci vychýleni prudce vlevo, obsluha obludu zarazil, opřel bradu o loket a loket o obludu a sledoval kolemjdoucí. Na tváři měl lehký a mírně zchátralý úsměv. Připadá mi povzbuzující, že na světě existují lidé, kteří, maje v rukou, byť chvilkově, absolutní moc nad osudem jiných lidí, nepodlehnou, nezneužijí a s grácií a noblesou, již montérky technických služeb často dovedou utajit, opřou bradu o loket a loket o obludu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat