úterý 19. května 2009

Z deníku zmatence III.

Tak a je to v hajzlu, pocit celkového neporozumění naší civilizaci za mnou chodí už i na záchod. Přečetl jsem si pozorně pokyny na osvěžovači vzduchu, abych zjistil, jestli posledních 10 let nedělám něco špatně. Dělám. Nechápu, že ještě žiju.

V první řadě mě překvapilo, že osvěžovač ve spreji obsahuje 30-40% propan-butanu. Dost často jsem v chemii nedával pozor a informace, že propan-butan má osvěžující vlastnosti, pro mě byla zcela nová. Je to ovšem skutečnost, kterou se smí dozvědět pouze ti, kteří umí maďarsky, jiné jazykové verze totiž obsah propan-butanu neuvádějí.

„Držte nádobu svisle směrem od těla.“ Představil jsem si tedy několik variant úchopu a došel jsem k závěru, že ke splnění této podmínky je třeba ulehnout, nebo nádobu se sprejem zvednout nad hlavu. V zápětí je potřeba ovšem rychle odběhnout (nebo - v případě varianty v leže – odvalit se stranou) neboť vdechování snášejícího se aerosolu návod uživateli výslovně zapovídá.

Po výčtu nebezpečných vlastností tohoto osvěžovače jsem nabyl dojmu, že by měl být prodáván pouze držitelům speciálního povolení, kteří po důkladném studiu první pomoci a kursu pro pyrotechniky složí odborné zkoušky a psychotest a následně po tříleté praxi v chemickém provozu prokáží Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost, že nabyli dostatek zručnosti v praktickém zacházení s osvěžovači. O tom, že dovoz takových osvěžovačů by měl být vždy posuzován dle Pařížské úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění a použití chemických zbraní, ani nemluvě.

Říkal jsem si, že jsem ochoten na sobě pracovat a časem splnit veškeré fyzické i psychické podmínky, které jsou na mě jako uživatele osvěžovače kladeny, říkal jsem si, že všechno je lepší než nechat naši malou toaletu tonout v puchu. Říkal jsem si i spoustu dalších věcí, než jsem si přečetl poslední větu na osvěžovači uvedenou. Zněla takto: „Používejte jen v dobře větraných místnostech“.

Žádné komentáře: