Jak už oba moji čtenáři asi vědí, stal jsem se do jisté míry Pražákem. Jsem na povrchu pokryt formálním oblekem a ochrannou vrstvou z ignorace, přiškrcen kravatou, naleptán kyselými dešti a kyselými výrazy svých šéfů. Metropole se ovšem systematickým tlakem prožírá i do hlubších vrstev mé osobnosti, čehož průvodním jevem jsou pocity naprostého nepochopení a zmatení. Nejspíš je to cosi jako bioindikátor a v momentě, kdy tyto pocity ustanou, nebudu již více člověkem a zůstane jen kovaný kolem věží omotaný Pražák.
Tak tedy počíná nová série textů, snad budou alespoň 2.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
vítej zpět a v plné síle! konečně je tu zas živo... joj to se těším na svou pravidelnou dávku emocí ;)
děkuji všem čtenářům za milé uvítání, zejména těm anonymním, protože anonymní jsou vždycky davy :-)
Okomentovat