Tak jsem praštil se svou prací. Poprvé v životě. Kolikrát ona předtím praštila se mnou? Bylo tak nějak vnitřně domluveno, že se budu cítit svobodný a uvolněný a že se mi tíže sveze z ramen. Nestalo se. V běhu výpovědní doby se mé práci zkrátily pařáty, ale úleva nikde. Pracovní stres přišla vyprovodit podivná nejistota a obavy z budoucnosti. Ješitnost prohrála s poznáním nahraditelnosti. A jedna životní kapitola zvolna směřuje ke svému závěru.
Dal jsem si druhou šanci a teď se bojím, že ji promarním.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat