Všechno jsem ti odpustil, moje milá Janičko,
zahrnu tě stohem kytek, políbím Tě na víčko.
Poslechnul jsem psychologa, moje milá Janičko,
problémy se musí řešit, políbím tě na víčko.
Jsi totiž moje, jenom moje
a má to holka asi důvod, že to moje je tam dvoje.
Vím, že hoříš láskou ke mně bez ohledu na tchyni,
posedává otráveně u sporáku v kuchyni.
Vím, že doutnáš láskou ke mně, rány mé se zahojí
zatímco tvůj nový Karel odpočívá v pokoji.
Jsi totiž moje, jenom moje,
teď si můžeš znova všimnout, že to moje je tam dvoje.
Seženu ti k usmíření dva vagóny lilií,
možná ani pěkný holky nehřeší, když nežijí.
Jsi totiž moje, jenom moje
naposled si prosím všimni, že to moje je tam dvoje.
Moje milá Janičko, vale citům chmurným,
políbím tě na víčko vod mosazný urny.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Milý pane,
před chvílí skončila noc - budiž mou omluvou, pokud bych se trefil do špatných slov. Těší mě, jak jste se v posledních dnech rozepsal, byť se zároveň lekám, že za všemi písmeny je vnitřní přetlačování, které si hledá virtuální cesty úniku.
Je tu dobře, snad pro tu všeobklopující tmu, ze které čouhají jen slova (o obraz občasně).
Měl bych jen drobný kritický šťouch - nešla by předělat sloka s vágony lilií? nějak se na nádraží zasekla a neplyne s tou přímočarou rychlostí jak ostatní mašiny.. a vlastně, asi nemám právo po průvodčím žádat, aby měnil jízdní řád slok, jen jsem si chtěl povzdychnout, že byla-li by ta lokomotíva jen o píď rytmičtější, naskočil bych i bez vstupenky a bez vyzvání..
Nebojte se, milý pane, za tímto slovoshlukem není vyjímečně nic než radost z toho psát blbosti :)
Abych to doložil, přidám ještě jednu malou rozvernou blbost, kterou jsem také původně psal na Zdendovo přání.
Je tedy pravda, že s rytmem jsem si velkou hlavu nedělal, ještě se na to příležitostně mrknu, děkuji za stálou přízeň a předvším za kritiku.
Okomentovat