Jak tak poslouchám Vlastu Redla, posledních 5 let docela často, zjišťuji, že abyste některé jeho texty pochopili, musíte je bohužel napřed prožít. Ale výstižností se jim pak vyrovná máloco.
Jedná se o tichého, zádumčivého chlapce s hlubokými tmavými plombami v zubech. Potemnělé oči, podmračená obočí, tmavé svědomí, černá minulost. Za drsným zevnějškem obyčejnosti, ukrývá se ustrašená a něžná duše punkera.
Žádné komentáře:
Okomentovat