středa 6. února 2008

V čem má teta Kateřina pravdu

Je teda fakt, že se mi občas stane asi toto. Jdu. To je teda ještě docela normální. Ale pozor na tohle: Jdu a povidám si... Já jdu moc ze široka, že? A taky trochu kolem horké kaše. Znova.
     Prostě si jednou takhle povidám, že ona všechna ta přísloví, pořekadla, mudrosloví, aforismy, pranostiky a zaběhnutá slovní spojení mají vlastně základy hluboce pravdivé a jen to, že se staly ošoupanými nástroji rodičovské a prarodičovské výchovné zvůle, nám zabraňuje tyto hluboké pravdy v nich vidět. A tak se občas stane, že člověk najednou prohlédne a tváří v tvář příhodné situaci na něj hloubka té dávné pravdy promluví. Onehdá na mě například takto promluvilo pořekadlo „všechno zlé je k něčemu dobré“.
     No a dnes jsem se snažil psát diplomovou práci a zjistil, že sousedé, lidé jinak jistě docela milí, pořídili své ratolesti pijáno. A ratolest jim teda dělá radost, cvičí. A já tak plně pochopil, co je to „brnkat na nervy“. Řeknu vám, je to zlý a jsem teda upřímně zvědav k čemu to teda bude dobrý!


1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

obávám se, že někdy ty protipóly nespojuje nutně jeden účastník, čili v tomto případě by se ta dobrá stránka věci mohla týkat pouze souseda - pilným cvičením to někam dotáhne... i když chápu, že ty bys nejradši aby táhnul už teď. inu, přeji dost těch nervů a úspěšné dopsání diplomky. a piáno ať mu alespoň ladí.