Někteří lidé se mají až tak rádi, že vítáváme další generace, které přebírají náš jazyk a po týdnech a měsících žvatlavého nanečisto zkoušení se začínají ptát. A sypou se slůvka kdy a jak a co - a ze všech nejhorší: proč. Proč. Z dětských úst tohle slůvko sklouzne jako by nic a jeho netušená tíha o zem nikdy nezaduní. Dogmatická převaha dospělého dostává se tlačena řetězcem pročů až na samý okraj propasti, kde mysl rodičova pokusí se odpověď přejít citátem, úsměvem nebo pohlazením ratolesti ve vlasech. A tak se naše děti nikdy nedozvědí, čím zaplnit strašlivou prázdnotu tam, kde končí pravdy naučené i vymyšlené a budou svoji propast nosit na věky věků, snažíce se ji skrývat a nevidět. Proč.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat