Praha je vesnice, řekl jsem si když jsem viděl Sydney. Sydney je vesnice, byli jste někdy v Soulu? Soul jsou 3 Sydney navršená na sebe a zahuštěná. Doprava je vpravdě neuvěřitelná. To, co jsem považoval za schéma belgické železniční sítě, se vztahovalo ke zdejšímu metru.
Dálnice, silnice a železnice smotané do sebe připomínají korejské písmo. Polovina názvů na budovách však svítí latinkou. Svítí tu ostatně úplně všechno, neboť Korejci milují neony, světýlka a cokoli, co bliká. Centrum je složené z mrakodrapů, skoromrakodrapů i nepoměrně nižších smogodrapů. Najezdili jsme po městě asi 100 kilometrů autem a stále se objevovaly nové a nové budovy a hihgwaye. Jediné, co je na zdejším provozu uklidňující je, že mají volanty na správné straně. Jinak řidiči ani chodci na doporučení semaforů příliš nedají a všecko se to tak nějak míchá dohromady. V provozu si ostatně můžete dělat co chcete, pokud to děláte plynule. Když moje kamarádka Jaul míjela na červenou policejní hlídku, držíc přitom v levé ruce mobilní telefon, zatajil jsem dech.
Ve městě byla odporná zima, ale tepalo to tam životem. Korejci jsou společenští a rádi pijí až do rána. Věřím, že Jaul Českou republiku ocení. Lidé jsou téměř bez výjimky milí, uctiví a pohostinní, skoro jsem se za nás styděl. Narazili jsme na sehrané duo stánkařů, kteří vyráběli místní specialitu. Z pevného kusu medu postupně vytvoří jakousi koudel, do které pak hůlkami zabalují náplň z padesáti druhů ořechů. Zvládají u toho konverzovat, dělat něco jako Tv show a komentovat okolní provoz.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat