Hmm zvláštní věc. Přihlašoval jsem se po Xté do databáze univerzity, k čemuž je zapotřebí pětimístné UČO a dvě různá dost komplikovaná hesla, podle toho kam vstupujete. No a ta dvě hesla, kromě toho, že jsou to klávesnicové prstolamy, mají neobyčejnou schopnost neustále se zaměňovat mezi sebou. A teď jsem přišel na to, že už je zadávám zcela automaticky a správně na první pokus. TEĎ, když už to v podstatě nepotřebuji. A tak mě to přišlo teď tak nějak melancholicky líto. Pamatuji si číslo domu, v němž 15 let nebydlíme, auta, které 10 let nemáme, telefonního čísla dávno zrušené linky, v již prodaném bytě po babičce, která nežije, PIN bankovní karty od níž neexistuje účet a už ani příslušná banka. Připadám si jako vlastník klíčů k domovu na dně přehrady.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
kdybych musel celý tvůj blog spálit, nechal bych si jen tenhle kousek horkou tuší vypálit na zápěstí..
tleskám
smekám
tiše závidím (potkáme-li se, pozávidím i hlasitěji!)
dlouho mi bylo za těžko na tento příspěvek reagovat, neboť se domnívám, že jsou tu lepší kousky a jakýkoli pokus to vyjádřit by zněl buď jako falešná skromnost nebo pravá nabubřelost.
Tedy reaguji prostým (ale snad o to silnějším) poděkováním
děkuji
Okomentovat