Z nového objektivu I.

Mám ho!

Klídek puberťáci. 

Nechci se vytahovat, ale mám krásný, velký, macatý a úplně nový foťák. Dobrá, chci se vytahovat. Mám krásný nový foťák. Vždycky jsem ho chtěl a teď ho mám. A narozdíl ode mě, umí fotit. Jejda to je žůžo, novej foťák a celej muj. Kdybyste ho viděli. Vyfotil bych vám ho, ale přece nebudu svůj nový foťák fotit svým starým foťákem. A ty obrázky, které z něj budou až se odvážím ho použít. A to pak budete zavaleni fotkami. A víte jaká to bude baladička až... mimochodem už jsem vám to říkal? Mám nový foťák.

Z cizí hlavy VIII.

Ten kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sama sebe.

Z cizího štětce III.

Mlha

Miliardy miniaturních slzí nezkrápí, nekanou, mlčí. Miliony neviditelných příbuzných na tisících maličkatých pohřbů klopí plovoucí pohledy na betonovou zem. Stovky honosných náhrobních kamenů s neurvalou touhou po odpuštění vystavěné. Pugéty a věnce křečovitě nahrnuté hnilobu jen krátce překryjí než samy uhnijí. A spravedlnost slepě máchá mečem, padni komu padni. Desítky ran, desítky trestů a ničemných pokání. A kdesi uprostřed, sám vrah.