Úzkost

Co až odtáhnou mraky,
až hroudy zmažou zdechliny,
až se puch naředí kytičkovou vůní?

Co až dořičí běs války,
až bubny zemí dochvějí,
až šílené tance prázdné lahve pokosí a na zem se zhroutí?

Co až šílenství v prázdnotu se zlomí,
až rakovina únavy otěže přebere,
až bolest se zadýchá?

Vytáhneš tesáky ze svého předloktí?
Vytrheš drápy ze svého boku?
Vyprahlou pustinu slzami svlažíš?

Můžeš, ona počká.